From this life of pain

22. ledna 2012 v 0:03 | ♥Iwa♥ |  From this life of pain
Je to jednorázovka, ale nevím jestli vůbec dává smysl...



Jsou zrovna 2 ráno a já se převaluju v posteli s těma nejčernějšíma myšlenkama, jaký bych vůbec mohl mít…Ale ty za to nemůžeš…ty ne…Všechno sem si zkazil sám, přece jsem věděl co to bude mít za následky, ale moje povaha…ta zkurvená povaha stejně zůstala stejně neoblomná.


Sedám si a ohlížím se na jeden z mnoha mých obrázků…Při pohledu na něj se mi derou slzy do očí a já padám zpět do mé postele. Choulím se do malýho, bezmocnýho a ubohýho klubíčka neštěstí…Jsem tak zbytečný.


Ten obrázek jsi mi dal ty, v době kdy jsem tě měl začít nenávidět, ale já to nedokázal, měl bych tě nenávidět i teď…Ale proč vlastně.


Vyrušuj mě SMSka, po chvíli se odhodlámsi jí přečíst. Dívám se na displej mého mobilu trochu nevěřícně…je od tebe. Začínám číst…po chvíli zjišťuji, že mě chceš viděta začínám se usmívat, ale potom rána...si v depresi a potřebuješ se vybrečet…mělo mě napadnout, že by ses mi jen tak neozval a co víc, že bys mě chtěl vidět…Nenávidím všechny za to, že se mi ozvou jenom když mají depresi, něco potřebují a nebo jsou pod vlivem drog…Samozřejmě ti ale odepíšu, že tě rád uvidím a ještě přidám nějakýho toho smajlíka…


Ty máš depresi, ale co já…všem je úplně jedno jak se cítím já…Myslel jsem, že ty si jiný, ale byli to jen lži, všichni mi říkali jaký jsi, ale já jsem doufal, že to není pravda. Snažil jsem se ti vzdorovat, ale už po 5 minutách mi bylo jasný, že sis mě získal.


Tak co…vadilo by ti snad, kdybych dneska v noci umřel?? Všiml by sis?!? Já věřím, že ty ano, vždyť kdo by tě utěšoval, kdo by měl pochopení pro to, jaký jsi?!? Ale popravdě…vadila by ti moje smrt?? Nebo by ti to bylo snad i líto?? Ne…Já vážně přemýšlímo sebevraždě, ale nevím…mám všem udělat takovou radost a zmizet jim ze života??


Tvrdil jsi, že mě miluješ, tak kam se to podělo?? Říkal jsi mi ty laciný keci a já jim nikdy nevěřil, ale přece jsem doufal, že jsou upřímný…Chcěl jsi mě jen jako trofej?? Tak sakra proč tu ještě si…proč si mi prostě hned nezmizel ze života….


Už jednou jsi mě opustil a vůbec sis na mě nevzpomněl, byl jsem ti ukradenej…šukals mi bratra i kámoše, ničil jsi mě zevnitř…rozstříhal si moje srdce na kusy…Ale pak si se prej zamiloval…do mýho nejlepšího kámoše…ty hajzle jeden zkurvenej…Nevím na koho být naštvanější víc.


V ruce svírám polštář a najednou ho házím před sebe…


Ale on tě naštval…teď ho nenávidíš…teda aspoň to tvrdíš, ale problém je, že o něm pořád mluvíš, ale já to přece nechci poslouchat!! Přilezl si zase za mnou a omlouval ses…Vzal jsi moje srdce a zase ho slepil zpátky dohromady…Napsal jsi mi, jak mě máš rád a že mě nechceš ztratit a pak, během 2 minut bylo po všem…Našel sis novou oběť. Se slzama v očích sem si přál, aby vám to vyšlo a ty si byl šťastnej, tak proč se teď neraduju…Vždyť jste spolu a šťastní…zatímco já sedím sám v pokoji a všemu jen přihlížím…


Už nebrečím, jsem smířený s tím, co se stalo i s tím, co se chystám udělat…Je jen jediné východisko.


Zvedám se z postele tak, aby mě bratr spící jen kousek ode mne neslyšel…v tomhle už mám praxi…


Du k mé tajné skrýši a vyndavám z ní špinavou a poničenou krabici…


Už tolikrát jsem chtěl tohle udělat, ale vždycky jsem měl alespoň jeden důvod proč to neudělat…jednoho člověka, ale díky tobě už nemám…Přátelé se semnou kvůli tobě už nebaví a ty…promiň ale ty mě tu neudržíš, chci se od tebe osvobodit, jsi jako koule na řetězu co musím vláčet na noze…a já už takhle žít nechci.


Je mi zle z toho, co chci udělat…zle ze sebe.


Stojím v koupelně, dívám se do zrcadla a přemýšlím o všech pro a proti…Jsem přece nemocný, nemusel bych tu ani bát tak dlouho, ale proč od všeho takhle zbaběle utíkat…


Koukám na svou dlaň…je plná jizev…Všechny jsou zaviněné tebou…byl jsem na tom vždycky dost špatně, ale až s tebou se moje jizvy objevily…nemám je na obvyklích místech, protože mě lidi považují za emo i když to sem nikdy nebyl…


Jsem tak unavený…unavený z tohohle života…Už jsem asi úplně ztratil i ten poslední zbytek rozumu…


Z krabice vytahuji zbraň. Než jsem jí vyndal, pořádně sem se pořezal o žiletky, který mám navrchu…


Chci jí ještě vrátit, ale pak v mé hlavě běhá představa tebe, jak držíš v jedný ruce moje srdce a v druhý nůžky, usmíváš se tím tvým hloupě neodolatelným úsměvem a pak nůžky zabodáváš, rozcupuješ mé srdce na malý kousíčky a pak je bereš a slepuješ zpátky, když to doděláš, hodíš mým polámaným srdcem vší silou o zeď, kde se rozprskne.


V tu chvíli si dávám zbraň k hlavě a pokládám prst na spoušť.


Osvobodím se tohohle bolestného života. Jsem plný viny a hanby, ale jsem tak odhodlaný to udělat.


Mačkám spoušť a cítím, jak mi kulka prolétá hlavou………..


Jsem v nemocnici, slyším všechny ty přístroje, většinu z nich ani neznám….slyším doktora jak říká, že jsem v kómatu, dál už nevnímám…nevěřím tomu.


Po půl roce tu pořád nehybně ležím, jsem ještě víc ubohý než jsem mohl být…


Ale ty jsi tu semnou, vždycky když máš čas, tak tu jsi…Říkáš, že nevíš jestli tě slyším, ale omlouváš se mi…


Kdybych teď mohl něco udělat, přál bych si, abych ti vrazil pěstí za to, že si tu z pocitu viny…vím,že bych to neudělal a kdyby ano, tk bych tě pak objal a omluvil se ti, řekl, že všechno jev pořádku, nebyla by to pravda, ty bys mě potom zase opustil a všechno by se zase vrátilo rozdílem, že bych byl hlídanej abych si nic nemohl udělat…


Držíš mě za ruku a říkáš, ať se proberu, že tě nesmím opustit…Poom mě políbíš a odcházíš pryč…už je pozdě, zkončily návštěvy, v pokoji jsem jen já a přístroje vydávající zvuky,kterých sem se vždy děsil…


Chci odtud pryč…nechci tu být uvězněný…chci být volný od tohohle bolestného života…

The End
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristie Kristie | Web | 22. ledna 2012 v 21:42 | Reagovat

no páni!
já myslela, že už se zabil..a pak najednou leží v nemocnici a je mu ještě hůř..každopádně dobrá povídka! :) taková hluboká a depresivní :D hehe, prostě se ti povedla ;)

2 Mulish Maya Mulish Maya | Web | 26. ledna 2012 v 20:54 | Reagovat

Tyjo, ta povídka je fakt dobrá! Když už má člověk pocit, že už se teda zabil, tak se probere na přístrojích- hezky vyřešeno a úžasně jsi popsala ty pocity. Kdyby to bylo na piste-povidky, tak dám jedničku :D ;)

3 vavi way-geví vavi way-geví | 28. ledna 2012 v 13:43 | Reagovat

Páni!!!!Ta povídka byla hodně dobrá a moc hezky promyšlená!!!!!Moooooc pěkný!!!!! ;-)

4 Lily x) Lily x) | 30. ledna 2012 v 22:59 | Reagovat

Hivů, je to krásný :3 můžu to číst furt dokola :)...je mi líto, že vím, to co vím...ale i tak, je to prostě nádherný, úžasně si to napsala ♥

5 Sabča Shannonová Sabča Shannonová | Web | 4. února 2012 v 7:06 | Reagovat

dobrej pribeh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama